Žít každý den tak,
jako by byly prázdniny
Můj manžel se jmenuje Tomáš a je to ten nejúžasnější muž, kterého jsem si mohla přát. Má sice své dny, ale je pro nás tou nejpevnější oporou, o kterou se můžeme všichni opřít. Zároveň se stará o naši rodinnou firmu.
Kdo jsme
Jsme taková „normální“ rodinka.
Já jsem Petra, maminka tří úžasných kluků a milující manželka, zároveň jsem online podnikatelka, transformační koučka a business mentorka úspěšných žen. Inspiruji a pomáhám ženám realizovat jejich podnikatelský sen, aby i ony a jejich děti mohly žít každý den tak, jako by byly prázdniny.
Miluju svobodu, cestování, svůj business a osobní růst. Unschooling a sebeřízené vzdělávání jsou pro mne to nejúžasnější rozhodnutí, které jsme udělali.
Společně si plníme naše sny
a vedeme k tomu formou sebeřízeného vzdělávání i naše tři kluky.
Nejstarší Tom (17 let). On jediný prošel „klasickým základním vzděláním“, ale právě on zasel semínko našich pochybností, jestli právě toto pro naše děti chceme. Tom měl štěstí, protože měl vždy skvělé učitelky a tak nebyl nijak velký důvod něco měnit. Jen jsme sledovali a vyhodnocovali situaci. No nebudu lhát – také jsme báli udělat takové „velké rozhodnutí a převzít na sebe veškerou zodpovědnost za vzdělání“ (ó jak velká blbost tohle byla! Ale o tom někdy později v nějakém článku :)) Poté udělal přijímací zkoušky na stavební školu, kam také nastoupil. Ale už po dvou měsících bylo jasné, že bude následovat své mladší bratry a půjde i on formou distančního vzdělání. Našli jsme soukromou školu, která jediná splňovala naše požadavky a Tom v listopadu přestoupil na ekonomku. Nyní tedy studuje 2.ročník distančně a do školy jezdí pouze na zkoušky.
Prostřední syn Adam (11 let). Nastoupil do „klasické“ venkovské školy. Jenže Adámek je od narození „dospělý uvězněný v dětském těle“ a rozhodně není „systémové“ dítě. Tedy když mu někdo říká, co má a nemá dělat, je oheň na střeše. A pokud mu to, co má dělat, nedává smysl, umí to dát hezky najevo. Takže chvíli sice „trpěl“ nutnost být ve škole, ale při distanční výuce byl konec všech představ o škole a o vzdělávání. Tehdy nám dal dost slušně najevo, že on tedy přesně ví, co je a co není pro něj důležité a že to, co po něm chceme my nebo paní učitelka to rozhodně není a on to dělat nebude. Po chvíli zoufalství a trápení nás všech jsme se rozhodli, že zkusíme domácí vzdělávání. (V článku někdy později vám napíšu o tom, jak toto rozhodnutí probíhalo Adámek tedy zažil „školu“ rok a půl a dodnes je to pro něj to nejhorší, co ho v životě potkalo. Nechce o ní ani slyšet
Nejmladší Matyáš (8 let). Neví, co je škola. Chodil do klasické vesnické školky, kde byl moc spokojený. Ale do školy pak už nenastoupil.
Žijeme život tak svobodný, jak jen to je u nás možné. Vše si plyne svým proudem a zároveň splývá do řeky, po které všichni plujeme k našim společným snům.
Máme kluky na domácím vzdělávání formou unschoolingu a krásně nám ta společná cesta funguje. Kluci jsou vlastně s námi na podnikatelsko-svobodné vlně a jsem přesvědčená o tom, že svým příkladem je učíme samostatnému a svobodnému způsobu života. Je to někdy dost náročné a o tom povím právě zde v článcích
Nám to takto vyhovuje a jsem ráda, že mám kolem sebe ty naše zlobidla, protože i oni mne učí spoustu věcí. Třeba, že všechno jde, stačí si neklást v hlavě vlastní brzdy. To děti umí skvěle, protože neví, že něco nejde, zkusí to a nějak to dopadne
